Svěráky: jaký vám poslouží nejlíp?
20. 02. 2024
Pro použití svěráku nemluví jen pohodlí nebo nedostatek volných rukou při práci, ale i otázka bezpečnosti. Vrtání, pilování, broušení, lepení – situací, ve kterých se svěrák vyplatí nebo je dokonce nezbytností, je celá řada. Co byste měli vědět, pokud zvažujete jeho pořízení?
Třeba jak je důležité si předem rozmyslet, kam ho v dílně umístíte… Ale vezměme to pěkně popořádku.
Co dělá svěrák svěrákem? Dvě čelisti – jedna pevná, druhá pohyblivá. Jejich rozevření přitom korigujete vratidlem. Když jím otáčíte, dáváte do pohybu vřeteno s trapézovým závitem, skryté uvnitř svěráku, které obě čelisti spojuje. (Viz ilustrace o kus níž.)
Nejtypičtějším svěrákem je univerzální dílenský, který bychom našli snad v každé dílně. V českém prostředí se pro něj vžilo rozdělení na dva druhy podle výrobce – York a Kasper. Liší se tím, kam se posouvá pohyblivá čelist svěráku:
- u Kasperu se posunuje zadní čelist směrem nad stůl, takže se svěrák otevírá od obsluhy,
- u Yorku se naopak přední čelist vysouvá mimo stůl, tedy směrem k obsluze.
To hraje roli, třeba když potřebujete upnout velkou trubku nebo objemný hranol, zasahující svisle až pod pracovní desku. (Některé z nejmenších svěráků York se sice otevírají naopak od obsluhy, to však nejsou klasické dílenské svěráky.)
Rozdělení na York a Kasper berte jen jako pomůcku – svěráky jakékoli jiné značky budou vždy spadat do jedné z těchto dvou kategorií.
Hlavní rozměr, na který nejčastěji narazíte hned v názvu svěráku, je šířka čelistí. Pohybuje se nejčastěji mezi 63 a 150 mm. Společně s tím vás bude zajímat i maximální rozevření čelistí, tedy jak velký obrobek ještě do svěráku upnete. Rozevření bývá mnohdy menší než samotná šířka. Pokud víte, že budete potřebovat upínat hlavně velké obrobky, vybírejte rovnou mezi svěráky s co nejširšími čelistmi.
À propos – čelisti
Takříkajíc alfa a omega svěráku. Základní čelisti bývají z kalené oceli, často s rýhovaným povrchem. Rýhy pomáhají obrobek uchytit pevně bez prokluzování. Někdy se však stanou Achillovou patou – když jimi „na krev“ sevřete obrobek z měkkého nebo choulostivého materiálu, můžete poškodit jeho povrch.
Proto se prodávají ještě vložky čelistí – s hliníkovým, korkovým, plstěným nebo gumovým povrchem. Ty chrání obrobek před poškrábáním, znečištěním a deformací. Tady je pár příkladů, na co je použít:
- hliníkové – pro měkké kovy a ocel, kterou nechcete poškrábat,
- korkové a plstěné – pro dřevo a plasty,
- gumové (pryžové) – pro uchycení závitových tyčí a šroubů, guma je šetrná vůči závitům.
Vložky jsou buď vybavené vlisovaným magnetickým páskem, takže se k čelistem svěráku jen přicvaknou, anebo se připevňují šrouby. Ty zapadnou do předvrtaných otvorů, aby plocha čelistí zůstala hladká.
Při použití vložek pamatujte na to, že se o jejich tloušťku zmenší celková kapacita rozevření čelistí.
Pro všechny čelisti platí, že na sebe musejí správně dosedat, aby upnutí bylo pevné a rovnoměrné. Protože častým používáním dostávají zabrat, celé čelisti se dají po čase vyměnit. Buď za základní, nebo za ty s prizmatickou drážkou.
To je výřez ve tvaru V, který může být v čelistech vyfrézovaný podélně i příčně. Drážka usnadňuje upnutí trubek a jiných kulatých profilů, které do ní dosednou a neprotáčejí se. (Pokud mají čelisti drážek víc, ty krajní svislé většinou bývají jen pomocné, k samotnému pevnému upnutí slouží výřezy uprostřed.)
Co ještě můžete využít
Většina dílenských svěráků má i větší nebo menší kovadlinu, tedy hladkou rovnou plochu na těle svěráku. Dnes ji upotřebíte spíš k vyklepávání malých kovových dílů nebo profilů, dřív sloužila třeba k rovnání ohnutých hřebíků.
Výhodou řady svěráků je otočný podstavec, který umožňuje natáčet si svěrák podle potřeby (některé modely jen o úhel 35°, jiné o celých 360°). To se může hodit třeba v malých prostorách, kde natočením čelistí získáte potřebné centimetry navíc.
Dílenské svěráky se totiž k ponku montují napevno. V desce vyvrtáte díry, které odpovídají otvorům v podstavci svěráku. Skrz ně protáhnete šrouby (vhodné jsou např. ty s šestihrannou hlavou), které pod deskou stolu zajistíte maticemi.
Kdybyste dali vedle sebe dva svěráky se stejnou šířkou čelistí – jeden české výroby a druhý dovozový z Číny, nejspíš byste si všimli, že český má vůči čelistem mohutnější tělo. Tím pádem bude i těžší, a to také hraje svoji roli. Těžší svěrák je stabilnější a odolnější.
Možností je ale víc
Jestli robustní litinový svěrák není to pravé ořechové, co hledáte, možná svůj vysněný kousek najdete mezi dalšími typy:
- Modelářský svěrák (na stůl) – vyrábění modelů je titěrná práce, proto se pro něj hodí drobné svěráky, které fungují spíš jako třetí ruka. Šířka čelistí se pohybuje mezi 45 a 75 mm. Většinou se upínají pomocí integrované svěrky a kličky na hranu stolu, některé ale místo toho mají přísavku. Pro flexibilnější natáčení uchyceného obrobku všemi směry je užitečný kulový kloub.
- Svěrák pod vrtačku (strojní) – tento svěrák se používá společně se stojanovými a sloupovými vrtačkami. Je malý a lehký, má nízké čelisti a odhalené vřeteno (závitovou tyč). V jeho základové desce jsou podélné otvory, díky kterým lze svěrák snadno přišroubovat k podstavě vrtačky.
- Svěrák pro obrábění dřeva (truhlářský) – jak název napovídá, je určený pro práci se dřevem, hlavně s deskovým materiálem. Má kromě vřetena ještě dvě vodicí tyče pro plynulý posuv. Montuje se zespodu na ponk nebo truhlářskou hoblici – tak, aby hrana čelistí byla v jedné rovině s pracovní deskou. Čelisti se mírně stáčejí dovnitř, aby při utahování vyvíjely rovnoměrný tlak na celou rovnou plochu obrobku. Někdy mívá u přední čelisti malou nastavitelnou zarážku, která umožňuje upnutí desky naplocho ve spojení se zarážkou umístěnou v ponku nebo hoblici.
- Rohový svěrák (též pravoúhlá svěrka) – slouží k upínání dílů svírajících pravý úhel, např. při výrobě obrazových rámů. Buď má otvory pro přišroubování ke stolu, nebo drážky k připevnění pod vrtačku. Jelikož pravoúhlý svěrák bývá malý, můžete ho také přivrtat ke kusu dřeva, a ten teprve upnout do klasického svěráku na ponku.
Na co začátečník při výběru zapomene (a pak lituje)
- Sháníte jen malinký svěrák pro drobné příležitostné práce, který upnete z boku ke stolu a po práci ho zase sundáte? Změřte si nejdřív tloušťku desky v místě, kde budete chtít svěrák používat. Ať pak nejste nemile překvapení, že tam zakoupený kousek prostě neupnete. Dá se to obejít pomocí svěráku s přísavkou, těch ale bývá menší výběr.
- Riziko hrozí také u masivního litinového svěráku, který se montuje napevno k ponku. I v tomto případě nejdřív zohledněte, zda je stůl dostatečně pevný a stabilní. Klasické dílenské svěráky z litiny totiž váží i desítky kilogramů. Pokud dáte takto těžký svěrák na vratký stůl, bude vám při práci uhýbat svěrák, obrobek i pracovní deska. A to nejsou vhodné podmínky pro přesnou práci...
- V případě, že plánujete používat letitý svěrák po dědečkovi nebo si koupit nějaký z druhé ruky, zkontrolujte si nejdřív, zda tělo svěráku není někde prasklé. Také prohlédněte šroubovici vřetena. (Vřeteno bývá pod vratidlem zajištěné čepem, který vytlučete ven, pak vřeteno jen vytáhnete. U různých značek a typů se však postup může lišit.) Pokud už má šroub opotřebovaný nebo dokonce stržený závit, bude vám takový svěrák k ničemu. Jestliže ale závit i tělo svěráku kontrolou prošly, stačí jen svěrák očistit, možná vyměnit čelisti za nové a máte plně funkční kousek i bez velké investice.
V případě, že si chcete být jistí jeho kvalitou, vyberte si nový. Pořádné svěráky – jako ty od českých značek York a Kasper nebo amerického Irwinu – nejsou levná záležitost, jejich cena se pohybuje v tisících korun. Je to ovšem solidní kus nářadí, který vám vydrží klidně celý život.
