Vrtáky a vrtání: co by měl každý začínající kutil vědět 1
19. 08. 2019
Kdo se s vrtáním nikdy nesetkal? Vedle šroubování je to nejčastější kutilská činnost. Ať už chcete kotvit do zdi, složit nábytek bez vrutů nebo udělat díru pro kuchyňskou baterii, téměř vždycky jde o jediné – vyvrtat přesný otvor. Na to je potřeba správný vrták a pár fíglů. My jich pro vás několik máme.
Před nákupem vrtáku si nejdřív ujasněte, jaký materiál chcete vrtat a čím to chcete vrtat (tedy jaký stroj máte k dispozici). Od toho se odvíjí vše ostatní. Běžně rozlišujeme vrtáky do dřeva, do kovu, do zdiva a betonu, univerzální vrtáky a různé speciální vrtáky.
Každý vrták má 1) upínací stopku, kterou se připevňuje do stroje, 2) tělo se šroubovicí drážky a 3) břit, kterým vrtá. Provedení jednotlivých částí se však liší vrták od vrtáku.
Jednou ze základní věcí, které vás na vrtáku zajímají, je - vedle průměru - jeho pracovní délka. Ta udává, jak dlouhá je drážka, která odvádí třísky a odpad ven z díry. Když budete vrtat hlouběji, vrták se v díře zasekne, protože odpad nebude mít kudy odcházet. Navíc se zvýší tření, a tím i teplota a riziko hoření.
Je vrták kvalitní?
Kvalita zpracování vrtáku se nejlíp kontroluje přímo v prodejně při nákupu. Prostým kutálením po ploše si ověřte, zda je vrták skutečně rovný. Podívejte se, jestli má sraženou upínací stopku, abyste se o její hranu nezranili. Také zkontrolujte drážku, jestli není vyfrézovaná ledabyle a nemá otřepy.
Co na pohled nepoznáte, je jakost materiálu, ze kterého je vrták vyrobený. Pokud zpracování vrtáku vypadá dobře, dá se předpokládat, že i použitý materiál bude odpovídat tomu, co tvrdí výrobce a co je často i vyznačené na stopce vrtáku.
Provrtá, co potřebuju?
Vrtáky jsou vyrobené z různých druhů oceli, které se liší především obsahem uhlíku a tzv. legovacích prvků. Čím víc těchto prvků ve správném poměru ocel obsahuje, tím je kvalitnější, zvládne náročnější úkoly a déle vydrží. Nejčastěji se setkáte s těmito typy nástrojové oceli:
- uhlíková (označovaná jako nástrojová ocel) – má vyšší obsah uhlíku. Hodí se pro méně náročné vrtání (např. do dřeva), protože nevydrží zahřívání při vysoké řezné rychlosti.
- legovaná (značená CrV, CrVMo, S2 atd.) – je uhlíková ocel vylepšená různým poměrem legovacích prvků (chrom, vanad, molybden, wolfram, křemík, nikl, mangan). Díky tomu je pevnější, houževnatější, odolnější a lépe zvládá namáhání.
- rychlořezná (HSS neboli High Speed Steel, HSS Co5% a HSS Co8%, HSSE) – obsahuje ještě více legovacích prvků než běžná legovaná ocel. To jí dodává ještě větší pevnost a odolnost, takže zvládá vysoké řezné rychlosti a zahřívání při vrtání do nerezové oceli. Když má totiž ocelový vrták provrtat nerezovou ocel, musí mít „něco navíc“, aby ji „přepral“. Setkat se můžete i s vrtákem s titanovou povrchovou vrstvou (např. HSS-Tin), kterou poznáte podle zlatavé barvy.
Čím mám vrtat?
Nejběžnějším nástrojem na vrtání je elektrická nebo aku vrtačka či vrtací šroubovák. Může být s příklepem i bez příklepu a poradí si se dřevem, kovem, zdivem, sádrokartonem a dalšími měkkými materiály.
Na beton a jiné tvrdé povrchy už potřebujete silnější stroj – vrtací či kombinované kladivo, které je vybaveno stopkou SDS+ nebo SDS Max a pneumatickým příklepem.
Ten je několikanásobně silnější než běžný příklep u klasických elektrických vrtaček s obyčejným sklíčidlem. Platí, že čím silnější vrtačku máte, tím širší je spektrum materiálů, do kterých si s ní můžete troufnout.
Použít se dají prakticky všude, kam dosáhne přívod elektřiny (nebo dokud se nevybije akumulátor). V našem článku o výběru vrtačky vám poradíme, kdy se nejvíc hodí příklep nebo jaké jsou výhody a nevýhody rychloupínacího sklíčidla.
Právě sklíčidlo stroje, který máte k dispozici, hraje svou roli. Každé sklíčidlo je uzpůsobeno jinému tvaru upínací stopky vrtáku – nejčastěji válcové, šestihranné, SDS+ nebo SDS Max. Při výběru se proto zaměřte na typ a rozměr sklíčidla vaší vrtačky nebo kladiva a podle něj zvolte vrták.
Vždy vrtačku nejprve přiložte ve správném úhlu k povrchu a teprve pak ji spusťte, abyste nevrtali šikmo. Jestliže potřebujete vyvrtat dokonale kolmý otvor do menšího předmětu, použijte stojanovou nebo sloupovou vrtačku. Ta navíc vrtá rovnoměrnějším tlakem než běžná vrtačka v ruce. Ne všechno ale pochopitelně do stojanové vrtačky uchytíte. Také jste většinou omezení prostorem dílny.
Pokud nemáte k dispozici ani stojan na vrtačku, můžete si pomoct úhelníkem. Přiložte ho k otvoru delším ramenem vzhůru a při vrtání udržujte osu vrtačky rovnoběžně s ním.
Jak vrtat dobře?
Čím užší vrták použijete, tím rychlejší má být chod vrtačky (počet otáček). Naopak větší průměr vrtáku vyžaduje pomalý chod. To platí i pro tvrdý a pevný materiál, který je potřeba vrtat pomaleji než měkké kovy nebo dřevo.
Když budete navíc vrtáky při práci dostatečně často vytahovat z vrtaného otvoru, zvýšíte tím jejich životnost. Důležité je to i pro odstraňování třísek, zvláště u malých průměrů vrtáků, hlubokých děr a při vrtání do lehkých kovů.
I vrtáky s antikorozní úpravou mohou lehce korodovat v důsledku vlhkosti ze vzduchu nebo rukou. Zamezíte tomu tím, že vrták občas setřete tkaninou s olejem.
Vrtáky s válcovou stopkou je potřeba zasunovat do upínacího sklíčidla až na doraz. Jinak se totiž bude vrták při práci posunovat, prokluzovat nebo se může dokonce zlomit. Hloubka díry navíc nebude přesná.
Tip! Když potřebujete vyvrtat neprůchozí otvor jen do konkrétní hloubky, změřte si tento rozměr na vrtáku a označte si ho lepicí páskou. Jakmile se při vrtání dostanete na hranu pásky, budete vědět, že jste požadované hloubky dosáhli.
Příště se zaměříme na vrtáky do dřeva a kovu. Dozvíte se třeba, co je konfirmát, proč s kobaltovými vrtáky pracovat opatrně nebo k čemu je dobrý kolíkovací přípravek.
