Šroubovák na bity vám ušetří místo. Nástroje pro utahování II

07. 11. 2018

Čím se liší elektrikářský šroubovák od úderového? Jak funguje svidříkový mechanismus? A proč vám ráčnový šroubovák ušetří práci? Přečtěte si náš druhý článek o výběru šroubováku.

Pro každé řemeslo vlastní nástroj

Vedle běžných šroubováků, o kterých jsme mluvili v minulém článku, můžete upotřebit i další druhy, uzpůsobené konkrétní řemeslné práci.

Hodinářské šroubováky – jak už z názvu vyplývá – jsou určené pro velice jemnou mechaniku a ty nejmenší šroubky. Využijete je tedy pro utažení šroubku na brýlích, hodinkách nebo elektronice. Jejich výhodou není jen malá velikost hrotu a subtilnost celého šroubováku, ale také konstrukce rukojeti. Ta je totiž rozdělena na dvě části: horní část zapřete do dlaně a dvěma prsty ovládáte pouze spodní část.

Certifikovanou izolací zase disponují elektrikářské šroubováky (značené VDE, tj. Verband Deutscher Elektrotechniker). Každý šroubovák je zkoušený na průraz elektrickým proudem až do 1000 V a je izolovaný od hrotu až k rukojeti.

Pozapomenutou historií jsou dnes šroubováky se svidříkovým mechanismem, jejichž hlavní výhodou je zrychlení ručního utahování. Pomocí strmého závitu se přímočarý pohyb ruky převádí na rotační pohyb hrotu.

V praxi to znamená, že horní rukojeť šroubováku pevně držíte na místě a pohybujete spodním „člunkem“ nahoru a dolů po závitovém dříku. Tím roztočíte celý šroubovák – zda vpravo či vlevo si nastavíte sami.

Sady znamenají přehlednost

Sháníte-li více typů a velikostí najednou, výhodnější pro vás může být rovnou celá sada. Součástí většiny sad je navíc kufřík, kazeta nebo stojánek pro přehlednější skladování, aby se šroubováky nepoztrácely. Pokud je používáte denně, mít jejich sadu šikovně uspořádanou na stole se vyplatí.

Ne vždy však máme dostatek místa, abychom uskladnili celý arzenál ručního nářadí. Zvláště v malé hobby dílně může skladování desítek šroubováků představovat problém. A pro občasné utažení šroubku v domácnosti se je ani nevyplatí doma držet.

Šroubováky na bity pro nedostatek místa

Tento problém řeší šroubováky na bity, které tvoří pouze rukojeť s dutým dříkem a sada vyměnitelných bitů (hrotů), které mají šestihranný tvar těla. Většinou má dřík i bit šířku šestihranu ¼“ (6,35 mm). Do šroubováku tak upnete právě ten typ hrotu, který zrovna potřebujete.

Většinou se jedná o hroty pro plochou, PH, PZ, imbus nebo torx drážku. V podobě šroubováku s bity ale snáze pokryjete i speciální drážky, jako jsou spanner, Triwing, torq-set nebo square, které nejsou ve formě klasického šroubováku tak běžně dostupné. (Přehledu jednotlivých drážek jsme věnovali článek Křížák neexistuje.)

Seženete i šroubovák vylepšený o zásobník bitů umístěný přímo na rukojeti nebo uvnitř ní, díky čemuž výrazně ušetříte místo. Nebo dokonce jen samotnou rukojeť bez dříku, do které můžete kromě bitů připevnit i jiné nástroje s ¼“ uchycením – třeba záhlubníky nebo odhrotovače.

Ráčnový a maticový šroubovák není totéž

Když je šroubovák ještě vybaven ráčnovým mechanismem, nemusíte jím při utahování točit stále dokola. Ráčna zabírá jen na jednu stranu a při pohybu zpět zuby přeskočí. Tím vám šetří práci.

Některé sady ráčnových šroubováků jsou kromě bitů vybaveny i ořechy, tedy nástrčnými hlavicemi pro utahování šestihranných hlav šroubů.

Při zběžném pohledu si lze šroubovák na hroty splést s maticovým šroubovákem. Oba mají v dříku vnitřní šestihran, ale jejich použití se výrazně liší.

Zatímco ty první mají standardní velikost šestihranu ¼“, abyste do nich upnuli bit, ty druhé jsou určeny pro utahování matic a šroubů s šestihrannou hlavou. Vyrábějí se proto v různých velikostech odpovídajících danému spojovacímu materiálu.