Se špatným flexokotoučem práce neubývá. Ani v silné úhlové brusce
Úhlová bruska sice najde využití v různých situacích, ale bez správného příslušenství je vám k ničemu. Mezi ty nejzákladnější nástroje patří řezné flexokotouče, se kterými třeba zkrátíte trubku nebo odříznete litinový radiátor. Proč mají flexokotouče datum spotřeby? A kdy se (ne)vyplatí univerzální kotouč?
Flexokotouče jsou tenké disky z brusiva, tedy brusného zrna spojeného pojivem. Řezaný materiál neukrajují jako pilové kotouče, ale v podstatě rozbrušují na prach – a s ním částečně i samy sebe. Proto se flexokotouče řezáním zmenšují, takže je můžete postupně vypotřebovat v menších bruskách s odpovídajícím průměrem. (Z kotouče vám nakonec zbyde malý disk s průměrem asi 80 mm.)
Jsou 4 různé typy brusných zrn, ze kterých se flexokotouče vyrábějí. Každé se hodí na řezání jiných materiálů:
- Korund (A) – nejběžnější typ, ideální na ocel, ale uřežete s ním i nerez.
- Zirkon (Z) – tvrdší, agresivnější a odolnější vůči vysokým teplotám; perfektní na nerezovou ocel. Obvykle nebývají čistě zirkonové, ale z kombinace korundu a zirkonu.
- Keramika (Cer) – používá se na ušlechtilé oceli a nerez. V podstatě jde o vylepšený korund: nejlíp řeže a vydrží nejdéle, díky tomu si za něj ale připlatíte. Navíc potřebuje opravdu výkonnou brusku, v aku stroji z kotouče nedostanete maximum a možná brusku i spálíte. Pro jednorázovou výrobu lavičky zbytečný luxus, pro častou práci s ocelí skvělá volba.
- Karbid křemíku (C, SiC) – nejtvrdší typ brusiva, proto se hodí pro měkké materiály: neželezné kovy, plasty a stavební materiály, používá se ale i na kámen a litinu. Naopak je nevhodný na ocel a nerez.
Řezné flexokotouče seženete ve dvou tvarech:
- Typ 41 (rovný) – nejběžnější typ plochého kruhového plátku se středovým otvorem, který je zpevněný kovovým kroužkem.
- Typ 42 (vydutý) – středová část s kroužkem je vypouklá. Tenké kotouče jsou díky tomu odolnější vůči prasknutí, navíc se do prohlubně pohodlně zanoří upínací matice brusky. Je to výhodné i při řezání těsně u povrchu, např. při odřezávání trubky přímo u zdi.
A proč se jim říká flexokotouče? Protože se používají v úhlové brusce, které se slangově říká flexa.
Specifický kotouč je vždy lepší než univerzální
Vyhýbejte se kotoučům, které slibují, že bez problémů uřežou jakýkoli materiál – to je minimálně velmi problematické tvrzení. Univerzálnost není výhoda, spíš naopak. Nejvíc se vyplatí kotouč speciálně určený pro daný materiál.
Jediným dobrým důvodem, proč mít doma univerzální kotouč, jsou chvíle, kdy potřebujete něco nutně uříznout a zjistíte, že vám chybí správný kotouč. Pak se dá vzít ten univerzální, i když práce s ním nebude úplně efektivní. Podívejme se na to ale trochu podrobněji.
Ocel a nerez
Kotouč na ocel a nerez má smysl, protože obojí se dá dobře řezat jedním kotoučem (korundovým, zirkonovým nebo keramickým). Přesto je ideální mít kotouč ve dvou kusech, a jeden používat jen na nerez a druhý jen na běžnou ocel. Jakmile s ním totiž řežete ocel, zůstanou na kotouči mikroskopické částečky železa. Když s tím samým kotoučem pak říznete do nerezu, může vám paradoxně začít rezavět, protože se kousky železa zanesou do řezu.
Neželezné kovy
Ačkoli běžně narazíte na univerzální kotouče určené pro řezání oceli, nerezu a neželezných kovů, nevyplatí se vám po nich sáhnout. Často jsou totiž vyrobeny z kombinace korundu a karbidu křemíku. Korund je skvělý pro řezání oceli a nerezu, ale na neželezné kovy naopak vhodný není. Ty se zase nejlíp řežou karbidem křemíku, který je ale nevhodný na ocel a nerez. Tady proto dvojnásob platí, že je lepší vzít si specializovaný kotouč.
Pokud potřebujete neželezné kovy (hliník, mosaz, měď nebo bronz) dělit přesně a čistě, mnohem lepších výsledků než s úhlovou bruskou dosáhnete s kotoučovou nebo pásovou pilou na kov. Abrazivní kotouče se navíc rychle obrušují, víc zahřívají obrobek a zanechávají na něm také víc otřepů.
Hlavně hliník nemá rád zahřívání, ke kterému při řezání a broušení dochází – začne rychle měknout a kroutit se, takže na řezu zůstanou velké otřepy. Kousky hliníku navíc „zalepí“ kotouč (vyplní místa kolem brusných zrn), a ten přestane řezat. I proto je potřeba dělit hliník kotoučem určeným přímo na hliník, který tomu dokáže alespoň částečně zabránit. Zalepení kotouče však hrozí i při broušení a řezání lakovaných kovů.
Stavební materiály
Kotoučům určeným na ocel, nerez, neželezné kovy i stavební materiály se vyhněte úplně, ušetříte si starosti. Takový kotouč totiž bude vždycky něco řezat mizerně. Stavební materiály flexokotoučem z karbidu křemíku klidně uřežete, ale pokud to chcete udělat rychle, kvalitně a ekonomicky, vezměte si na to raději diamantový kotouč.
Zatímco diamantové kotouče mají přesně určený směr otáčení, u flexokotoučů je jedno, jestli je upnete etiketou směrem ven nebo dovnitř brusky. Pro oboje ale platí, že měkký materiál vyžaduje tvrdé brusivo a naopak. Tvrdost se běžně značí písmenem abecedy (ve škále od A – nejměkčích po Z – nejtvrdší) a najdete je vyznačené na etiketě flexokotouče. Když budete tvrdým kotoučem řezat tvrdý materiál, plocha kotouče se zaleští – vzniknou na něm až zrcadlově vyleštěné plochy.
Pokud řežete aku bruskou, buď volte přímo kotouče určené pro akumulátorové nářadí, nebo se vyhněte tvrdým keramickým kotoučům. Aku brusky totiž potřebují měkké kotouče. Hlavně ten keramický brusku příliš zatíží a zahřeje a její baterie se tím pádem rychle vybije.
Se špatným kotoučem práce neubývá
Čím tenčí kotouč, tím míň materiálu řezáním ztratíte. Na druhou stranu tenké kotouče se mohou vlnit a „vyhazovat“, zvlášť u hodně tvrdých materiálů. Silnější materiál potřebuje silnější kotouč, tenkému se do řezu nechce „zakousnout“. Za univerzální střed se považuje tloušťka 1,0-1,6 mm. Ty nejtenčí mohou mít 0,6 mm, zatímco nejsilnější až 4 mm. Tloušťka obvykle roste spolu s velikostí kotouče.
Kvalitní kotouč v nekvalitní brusce může stroj spálit. Hlavně ale kotouč udělá jen tolik práce, kolik mu dovolí bruska, takže prémiový kotouč v slabém stroji nevyužijete na maximum, i tak s ním ale provedete dost řezů.
Naopak špatný kotouč nikdy neodvede skvělou práci, bez ohledu na to, do jak silného stroje ho upnete. Navíc provede míň řezů, než se úplně obrousí, takže ho musíte častěji měnit. Nekvalitní kotouč se totiž zmenšuje rychleji a rychleji – čím blíž je obvodová hrana středovému kroužku, tím rychleji se brusivo obrušuje. Pak ubývá kotouč, ne práce.
Cílem kotouče je udělat co nejvíc řezů. Zpravidla je tedy lepší mít kvalitní kotouč v slabém stroji než nekvalitní kotouč v silné brusce.
Otáčky nastavte na maximum
Flexokotouče vyžadují maximální otáčky stroje. Pokud tedy pracujete s bruskou, která má regulaci otáček, je nutné nastavit ten nejvyšší stupeň. Maximální počet otáček najdete na každém kotouči vyznačený.
Velké kotouče řežou rychleji než malé kotouče, protože mají vyšší obvodovou rychlost. S postupným obrušováním se tedy rychlost kotouče zmenšuje, na druhou stranu zase pak pracují přesněji, protože neuhýbají.
Nikdy nepoužívejte poškozený kotouč
Jakmile je nalomený, zubatý nebo prasklý, vyhoďte ho. Stejně tak pokud byl dlouho namočený (třeba ve vyplaveném sklepě). Ideálně ho rovnou rozlomte, aby ho náhodou nepoužil někdo jiný. Takový kotouč je totiž časovaná bomba – není otázkou, jestli při práci praskne, ale kdy praskne a někoho zraní.
Ze stejného důvodu s řezným kotoučem nebruste! Není totiž přizpůsobený na namáhání pod úhlem. Broušení řezným kotoučem je proto nejčastějším důvodem zranění. Řezné a brusné kotouče se zkrátka nevyplácí zaměňovat.
Další častý důvod zranění je špatně upnutý materiál. Když ho upnete daleko od místa řezu, materiál při práci začne pružit a hrozí sevření kotouče a jeho následné roztříštění. (O přidržování materiálu rukou ani nemluvě.)
Proč mají flexokotouče datum spotřeby?
Jak pryskyřice v pojivu stárne, postupně povoluje a kvůli tomu pak kotouč víc práší a rychleji ubývá. Je pak i náchylnější k prasknutí. Datum trvanlivosti najdete obvykle vyražený na středovém plíšku.
Ocelový kroužek ve středu kotouče má hned několik funkcí. Udává pevný a neměnný střed (22,2 mm). Bez kroužku by se materiál kotouče třením obrušoval a mohl by se „zakousnout“ do příruby brusky, načež by už nešel vyndat. Pevný kroužek tudíž zvyšuje bezpečnost při práci a usnadňuje samotnou výměnu nástroje.
Hledáte nástroje pro jednorázové hobby řezání? Nebojte se použít hobby korundový kotouč. Nepotřebujete totiž řešit ani čas práce ani spotřebu kotoučů. Čím víc práce ale máte v plánu, tím spíš se vám vyplatí kvalitní kotouč, který zvládne víc řezů, snáz a s lepším výsledkem.
Čím se od řezných flexokotoučů liší ty brusné? Na to se podíváme zase příště.
