Rázový utahovák versus rázový šroubovák: v čem se liší a na co jsou dobré?

08. 01. 2025

Říkáte si, že když máte výkonný aku šroubovák nebo příklepovou vrtačku, rázový utahovák už je pro vás zbytečný luxus, který necháte profíkům? Naopak, oceníte ho i doma v dílně – třeba když potřebujete na utažení šroubu opravdu velkou sílu nebo když vás čeká dlouhá řada spojů k zašroubování.

Jenže ne všechno, co nese název rázový utahovák, je skutečně rázový utahovák. V češtině se totiž běžně používá jeden výraz pro dva různé typy stroje, v angličtině rozlišené na impact wrench a impact driver. V čem se tedy liší? A dají se zaměňovat?

Rázový utahovák (impact wrench) slouží pro utahování a povolování šroubů. Má čtyřhranný unašeč (1/2“ nebo 3/8“), na který se nasazují gola hlavice. Využití najde hlavně v autoservisech a pneuservisech, v průmyslu nebo při stavbách kovových konstrukcí. Zkrátka tam, kde jsou velké nebo zarezlé šrouby a matice. Kola u auta s ním vyměníte jako nic.

Rázový šroubovák (impact driver) je určený hlavně pro šroubování vrutů, proto má ¼“ šestihranný otvor, do kterého se vkládají bity. Využívají ho například tesaři. Na zašroubování stovek dlouhých vrutů do tvrdého dřeva je k nezaplacení. Urychlí třeba výrobu pergoly nebo plaňkového plotu, montáž palubek či sádrokartonových desek. (Nepleťte si přitom rázový šroubovák s běžným vrtacím šroubovákem. V čem se liší, vysvětlíme za chvíli.)

Ojediněle můžete narazit i na kombinovaný utahovák, kde je ve vnějším čtyřhranu ukrytý ještě vnitřní šestihran a dá se tedy použít na obojí – pro méně náročné utahování šroubů a náročnější šroubování vrutů.

Přesto se nevyplácí utahováky a rázové šroubováky zaměňovat. Když použijete slabý rázový šroubovák na dotažení pevnostního šroubu M30, točivý moment stroje už nebude stačit a zbytečně nářadí poškodíte. Naopak se silným utahovákem byste vruty, zvlášť ty nekvalitní, jednoduše ukroutili. Investovat do kvalitního spojovacího materiálu (třeba od Fischera) se ostatně vyplatí vždycky.

Proč je rázové nářadí rázové

Oba typy rázového nářadí pro svou práci využívají rázy, jež se primárně liší od příklepu, který znáte u příklepových vrtaček a příklepových vrtacích šroubováků. Ty pracují s axiálním příklepem (ve směru osy), což v praxi znamená, že vrták skáče dopředu a dozadu a tím vlastně proráží vrtaný materiál.

Rázový šroubovák i utahovák oproti tomu využívají rázy tangenciální, tedy vysílané na ramenu kolmém k ose. Jinými slovy – rázy se promítají do směru rotace šroubu a zvyšují tak sílu utahování. Zpětný ráz je přitom minimální. Proto se utahováky tolik nepoužívají na vrtání, zato při dlouhé práci nebo šroubování nad hlavou vám – na rozdíl od aku šroubováku – neukroutí ruku ani tolik nenamáhají předloktí. Práce s rázovým utahovákem je zkrátka pohodlnější a míň bolí.

S rázy souvisí i klapavý zvuk, který stroj vydává – a pokaždé znamená něco jiného. U klasického aku šroubováku vám ten zvuk říká, že jste dosáhli nastaveného nebo maximálního momentu a víc ze stroje nedostanete. Když pokračujete v práci, akorát ho ničíte. Naopak u rázového nářadí klapání říká, že stroj teprve narazil na odpor a začal zabírat, jinými slovy že pomocí rázů zvyšuje točivý moment. Můžete tedy směle utahovat dál.

O síle utahováku vypovídá točivý moment

Když mluvíme o výkonu nebo síle rázového utahováku, mluvíme vlastně o točivém (krouticím, utahovacím) momentu. Ten udává sílu, s jakou nářadí dokáže utáhnout šroub. Čím větší je moment, tím výkonnější je stroj a s o to většími šrouby si poradí. Jednotkou momentu je 1 Nm (Newtonmetr).

Utahováky mají často několikastupňové nastavení utahovacího momentu. Tak můžete přizpůsobit konkrétní moment dané práci a velikosti šroubu. Maximální točivý moment podle průměru a pevnosti šroubu udává norma DIN 267.

Utahováky dosahují vyšších točivých momentů než rázové šroubováky díky těžší převodovce a masivnějšímu vnitřnímu mechanismu, který produkuje rázy. Proto ty nejvýkonnější utahováky můžou být i dvakrát tak těžké než slabší stroje.

Velikost momentu ovlivňují také otáčky. Příliš vysoký počet otáček ovšem nadměrně zahřívá motor a zkracuje životnost stroje. Optimální rozmezí je proto mezi 2000 a 3000 otáček za minutu, čemuž většina utahováků odpovídá. Některé stroje mají i regulaci otáček (v několika stupních), což umožňuje přizpůsobit otáčky konkrétní činnosti.

Pro práci s rázovými utahováky a šroubováky jsou určené rázové bity a hlavice. Ty jsou konstruované tak, aby vydržely rázy a vysoký točivý moment. Rázové bity mají tzv. torzní zónu, která vyšší krouticí moment snáz přenáší.

 

Aku, pneu nebo elektrický utahovák? Každý se hodí jinam

Už víte, zda víc využijete rázový šroubovák nebo dáte přednost silnému rázovému utahováku? Pak zbývá jen zvolit, odkud má brát energii.

Akumulátorové utahováky

Aku utahováky jsou lehké, skladné a dobře se s nimi pracuje, protože nikde nezavazí kabel ani vzduchová hadice. Navíc jsou prakticky bezúdržbové, zvlášť v bezuhlíkovém provedení. Pro domácí použití v dílně nebo garáži ideální.

Zdrojem energie je akumulátor, u kterého je potřeba řešit jen jeho napětí a kapacitu. Počítejte s tím, že s rostoucí kapacitou roste výdrž, ale i hmotnost. To se dá obejít tím, že si ke stroji pořídíte dvě slabší baterie, které střídavě dobíjíte.

Jednodušší to je ve chvíli, kdy už doma máte nářadí ze systému na jednu baterii. Pak vám stačí dokoupit holý stroj ze stejné řady a nemáte s tím náklady navíc.

Tip: Užitečnou funkcí aku utahováků je LED světlo. To vám usnadní práci v tmavých prostorách, protože osvětlí utahovaný spoj. Pokud má stroj světlo typu „Tri-Beam“, svítí hned ze tří stran, což eliminuje nežádoucí stíny.

Elektrické utahováky

Výhodou elektrické varianty je možnost pracovat dlouho bez přerušení při stabilním výkonu. Všímejte si především příkonu – čím větší příkon, tím silnější stroj. Jako u každého síťového nářadí vás ale omezuje délka kabelu a dostupnost zásuvek.

Nevýhodou aku a elektrických rázových utahováků je jejich hlučnost. Ruší okolí víc než vrtací šroubovák. Nejvíc samozřejmě toho, kdo utahovák drží v ruce, proto je při delší práci dobré pracovat s ochranou sluchu.

Pneumatické utahováky

Utahováky na stlačený vzduch dosahují vyšších točivých momentů než ostatní varianty. Když k tomu přičtete závislost na kompresoru a s tím související práci na jednom místě, je zřejmé, proč jsou nejvíc používané v průmyslu nebo autoservisech.

Pneumatické nářadí obecně má řadu výhod: je spolehlivé, odolné, míň se kazí a opotřebovává. Samo o sobě je nehlučné, protože neobsahuje motor. Hluk za něj ale obstarává kompresor, na který byste měli myslet už při výběru pneu utahováku.

Pro dosažení deklarovaného maximální momentu stroje je totiž potřeba splnit různé podmínky, které se týkají celé vzduchové soustavy:

  • Jelikož má rázový utahovák oproti jinému pneu nářadí velkou spotřebu vzduchu, olejový kompresor s dostatečně velkým vzdušníkem je nutností. Objem vzdušníku neboli tlakové nádoby udává množství stlačeného vzduchu, které máte k dispozici. Čím větší vzdušník je, tím déle můžete v kuse pracovat, než ho kompresor znovu naplní.
  • Kompresor musí mít dostatečný plnicí (výstupní) výkon – to znamená dostatečný objem vzduchu, který je z kompresoru hnaný do nářadí. Ten by měl být vyšší, než je udávaná spotřeba vzduchu utahováku. Pokud tedy má nářadí spotřebu 140 l/min., kompresor má mít plnicí výkon 140 l/min. plus rezervu navíc. Jinak to neutáhne.
  • Vzduchová hadice musí mít požadovaný vnitřní průměr, aby zajistila dostačující přívod vzduchu. Minimální potřebný průměr hadice vždy najdete v návodu k danému utahováku.
  • Zároveň má být hadice co nejkratší, protože s rostoucí délkou hadice klesá tlak na výstupu, což opět snižuje výkon utahováku. Příliš vysoký tlak na druhou stranu zkracuje životnost nářadí, proto doporučujeme dodržet maximální hodnotu tlaku uvedenou u hadice i utahováku.

S běžným dílenským kompresorem ale nepočítejte vyloženě s celodenní nepřetržitou prací, protože musí průběžně odpočívat. Na kontinuální provoz jsou určené profi šroubové kompresory.

Tip: Ať zvolíte kterýkoli typ utahováku, pogumovaná ergonomická rukojeť je v podstatě základ. Abyste nad utahovákem měli plnou kontrolu, měl by sednout do ruky, aniž by vyklouzával. Má být vyvážený a se snadno dosažitelnými ovládacími prvky. Tak se nebude zbytečně zvyšovat únava ruky při delší práci.

 

Předchozí článek