Kdy se hodí ploché, půlkulaté či seeger kleště (Kleště III)

28. 04. 2021

Na co myslet při výběru plochých nebo půlkulatých kleští? A víte, proč se kleštím na pojistné kroužky říká segrovky? Podívejte se na 3. díl našeho seriálového průvodce světem kleští. Zabývá se kleštěmi na uchopení příliš malých nebo příliš horkých předmětů.

Kleště na pojistné kroužky neboli se(e)grovky

Pojistné kroužky představují nejjednodušší způsob, jak zajistit čepy proti osovému posuvu. Jsou velmi pružné, ale přitom si stále zachovávají svůj kruhový tvar.

Říká se jim také seeger neboli segerové (v němčině "Seeger-Ring") podle firmy Seeger-Orbis, sídlící ve Frankfurtu nad Mohanem. Roku 1927 je vymyslel a patentoval inženýr Hugo Heiermann a zmíněná firma je dodnes jejich tradičním výrobcem.

Přijde vám, že oba typy vypadají stejně? Opravdu se liší. Tím, jakým směrem se jejich čelisti rozbíhají - zda k sobě nebo od sebe -, čímž se přizpůsobují uchopovacím otvorům v pojistných kroužcích. Ty jsou u vnitřních dál od sebe, než u těch vnějších.

Vzhledem se segrovky velmi podobají kulatým kleštím. Narozdíl od nich ale mají zúžený konec čelistí se sraženou hranou, o kterou se pojistný kroužek zarazí a nesklouzne až k rukojetím.

Pro manipulaci s nimi se rozlišují dva typy kleští:

Čelisti kleští ještě mohou být:

  • rovné – vhodné tam, kde je nad otvorem či hřídelí dost místa na ruku s kleštěmi;
  • nebo zahnuté – do těžko přístupných a stísněných míst, které vyžadují přístup ze strany, nikoli shora;
  • a pevné – jinými slovy jedny kleště na jeden typ kroužků;
  • nebo vyměnitelné – kleště umožňují měnit čelisti podle potřeby, takže máte v jednom nástroji rovné i zahnuté čelisti na vnější i vnitřní kroužky.

Běžný člověk tyto kleště doma nepotřebuje, využijí je řemeslníci, hlavně automechanici.

Ploché, půlkulaté a kulaté kleště

Tyto kleště slouží k manipulaci s dráty, drobnými součástkami a obrobky, pro montážní a seřizovací práce, např. v rozvodových skříních, elektrických přístrojích, motorech apod. Proto bývají drobné, tak akorát do ruky, a mají většinou jemné štíhlé čelisti. Rozlišujeme je právě podle tvaru (průřezu) čelistí na:

  • ploché – mají rovné, obvykle ozubené čelisti pro pevnější uchopení;
  • půlkulaté – mají relativně pružné čelisti, které bývají buď rovné (přímé), nebo zakřivené či zahnuté (do úhlu 40° nebo třeba 70°) pro práci ve stísněných a špatně přístupných prostorách, k vytahování závlaček apod., některé mají i mezi čelistmi a kloubem navíc břity pro stříhání drátů;
  • kulaté – jsou vhodné k ohýbání drátěných ok a spojování řetízků.

Počítá se s tím, že se kleštěmi bude něco otáčet a kroutit, proto i ty nejtenčí čelisti mají být z kvalitní kalené oceli, aby vydržely v krutu a ohybu a nezlomily se. Důležitá je i délka a šířka čelistí – tedy k jak jemným a těžko dostupným součástkám se s nimi potřebujete dostat.

Ploché, kulaté a půlkulaté kleště využívají nejčastěji mechanici a elektrotechnici. Pak je potřeba, aby kleště měly izolované rukojeti.

Hodí se ale i ženám pro ruční práce, jako je drátkování, ketlování nebo výroba bižuterie (při práci s řetízky a spojovacími kroužky). Na ty nejmenší součástky, na něž ani tyto kleště nestačí, se dají použít dílenské pinzety.

Kovářské kleště

Jsou typickým příkladem kleští pro uchopení příliš horkých věcí. Žádný kovář se neobejde bez celé řady kovářských kleští, jsou jedním z jeho základních pracovních nástrojů. Bývají z oceli s nízkým obsahem uhlíku, aby nebyly kalitelné, a tedy se při práci ve výhni nepraskly. Čelisti, označované i jako kleštiny, jsou dlouhé a různě tvarované, aby odpovídaly tvaru a velikosti kovaného materiálu a ten v nich neklouzal.

V další části seriálu se podíváme zblízka na štípací kleště.

 

Předchozí článek Následující článek