Jak vybrat štípací kleště, abyste se nenadřeli (Kleště IV)

06. 08. 2021

Jaký je rozdíl mezi tesařskými a armovacími štípačkami? Na co stačí silové kleště a kdy už jsou potřeba pákové? Posvítili jsme si na ně, abyste v tom měli jasno jednou provždy. Ať vyberete takové štípačky, které vám práci opravdu usnadní.

Štípací kleště (slangově štípačky nebo štipky) slouží ke střihání a štípání drátů, elektrických kabelů, kovových tyčí, hadic, čepů, nýtů, plechu i plastu a k odstraňování hřebíků ze dřeva. (Dřív se jimi také hřebíky zkracovaly, když se nedaly na trhu sehnat ve vhodných délkách.)

Stříhají díky ostrým břitům, které bývají z kvalitní kalené oceli. Musejí přesně doléhat po celé délce, což si snadno ověříte pohledem proti světlu.

Rozlišujeme dva základní typy štípaček podle umístění břitů:

• čelní – mají břity kolmo k rukojetím, proto vyhovují při stříhání krátkých dílů „zepředu“,
• boční – břity souběžně s rukojeťmi umožňují přístup ke stříhanému materiálu z boku, což se hodí např. u dlouhých drátů či kabelů.

Čelní

Čelní štípací kleště mají břity vytočené „dopředu“, takže se jimi dá výborně podebrat hlavička hřebíku a následně ho uštípnout nebo vytáhnout ze dřeva. Patrně proto se jim také říká tesařské. Pro vytahování hřebíků jsou ideální i díky hodně zaoblené hlavě. Ta se při práci pevně opře o povrch dřeva a pomáhá tím zvětšit páku. Vyrábějí se zpravidla v délkách od 160 do 300 mm.

Tesařské štípačky, které mají jednu vnější stranu hlavy naplocho sraženou, se nazývají kladivové. Zmíněná plocha totiž slouží jako kladivo. Hodí se to tehdy, když vytáhnete špatný hřebík a potřebujete hned nový zatlouct zpátky.

Další variantou čelních štípaček jsou tzv. armovací kleště (nazývají se také fixační, rabicové nebo rabicky). Bývají stejně dlouhé jako tesařské kleště, ale mají menší a užší hlavu s čelním břitem. Dostanou se tak i do stísněných prostor. 

Slouží primárně pro práci s rabicovým pletivem a s vázacím drátem, který upevňuje betonové armování a výztužné tyče v železobetonových konstrukcích. Umožňují prakticky v jednom kroku konce drátu uchopit, zkroutit a přebytek odstřihnout.

Malé čelní štípačky v délce od 115 do 130 mm zase vyniknou při práci v elektronice a jemné mechanice. Mají drobné břity pro střihání nejjemnějších drátů a kabelů v omezeném prostoru. Břity mohou být i zešikmené pro lepší přístup tam, kde se k místu nedá dostat ani zepředu, ani z boku.

Boční

Boční (nebo také stranové) štípací kleště mají břity umístěné v jedné linii s rukojeťmi. Používají se hlavně ke stříhání drátů nebo elektrických kabelů, plastu a plechu. Zkrátka tam, kde se dá ke stříhanému materiálu přistoupit z boku, aniž by zavazela ruka držící rukojeti. Vyrábějí se v délkách od 100 do 200 mm a najdeme je prakticky v každé domácnosti.

Jak je vidět na obrázku níže, boční štípačky mají břit výrazně zkosený jen z jedné strany, zatímco u tzv. středových štípacích kleští je břit sražený z obou stran (a tedy umístěný ve středu – odtud název středové kleště). Díky této konstrukci břit potřebuje menší úsilí k tomu, aby pronikl do drátu.

Všechny kleště využívají princip páky. Bez ní by kleště nebyly kleštěmi. Páka umožňuje převést malou sílu vlastních svalů, kterou působíme na rukojeti, na mnohem větší sílu, která se projeví v čelistech či břitech kleští. Tomu se říká převodový poměr.

Snahou výrobců (a přáním uživatelů) je maximalizovat výslednou sílu, a přitom minimalizovat úsilí, které musíme vyvinout. Jinými slovy co nejvíc zvýšit převodový poměr, a tím usnadnit stříhání.

Proto výrobci vymýšlejí různá vylepšení. Obecně čím delší jsou rukojeti a zároveň čím kratší je vzdálenost mezi čelistmi a kloubem, tím větší síly kleště dosáhnou.

Jenže rukojeti nemohou být libovolně dlouhé ani příliš daleko od sebe. Nestiskli bychom je pak jednou rukou. Ale zase čím kratší rukojeti, tím menší střihací síla...

Vyřešit to musí důmyslnější konstrukce rukojetí, vhodný úhel břitů nebo správná poloha otočného bodu a celková stabilita kloubu. Ten je totiž pro velikost převodového poměru zcela zásadní.

Štípacím kleštím, které mají při stejné velikosti mnohem vyšší převodový poměr než běžné štípačky, se říká silové. Týká se to jak bočních kleští, tak těch čelních. Se silovými kleštěmi uštípnete tvrdší dráty, a navíc s menší námahou.

Příkladem jsou třeba boční štípací kleště TwinForce od Knipexu. Dokážou zvětšit sílu ruky až 39krát. Hodí se tak pro střihání obzvlášť houževnatých materiálů. Zvládnou uštípnout i dráty o takových průměrech, které běžné štípačky neuštípnou vůbec anebo jen s vynaložením velkého úsilí.

Navíc vás to nemusí stát ani moc sil. Například kleště CoBolt od Knipexu dokážou podle výrobce uspořit až    60 % námahy v porovnání se silovými kleštěmi.

Pákové kleště mají většinou boční břity. Knipex nabízí i typ s hlavou vyhnutou o 20°. Díky tomu ustřihnete drát nebo třeba nýt rovnoběžně s plochou i tam, kde by vám jinak zavazely prsty svírající rukojeť.

Kleště na lanka

Blízkými příbuznými štípaček jsou kleště na lanka. Slouží ke stříhání ocelových lan. Mají pevnou pružinu a speciálně tvarovanou nožovou hlavu. Díky ní by se lano nemělo po ustřižení rozplétat. S některými kleštěmi ustřihnete i vícežilové měděné nebo hliníkové kabely. Cílem je samozřejmě čistý řez bez roztřepení.

Dnes už není problém sehnat kleště, se kterými přeštípneme prakticky cokoli. Dokud ale taková nabídka nebyla, nezbývalo kutilům, než si vzít pilu na kov nebo sekáč a na kovové podložce opravdu silný a tvrdý drát přeseknout. Se štípačkami je to ale podstatně snazší.