Jak vybrat postřikovač
06. 06. 2018
Postřikovač se začínajícím zahrádkářům může zdát jako zbytečná „nadstavba“. Zkrátka něco, bez čeho se obejdou. Čím větší zahradu však spravujete, tím více se možná potýkáte s rozličnými chorobami, které napadají vaše rostliny. Pokud se s nimi snažíte bojovat, bez postřikovače těžko dosáhnete kýženého výsledku.
Přestože se zdá, že na zahradě účel splní i obyčejná konev, nenechte se mýlit. Roztok totiž z rostlin steče, aniž by začal působit, a v horším případě poškodí i okolní vegetaci. Postřikovač naproti tomu rozstříkává kapky, které na povrchu ulpí a teprve tak mohou účinkovat. Dávkování je navíc přesnější a aplikace rovnoměrnější.
S jeho pomocí vyhubíte škůdce, choroby, plevel i hmyz, nanesete dezinfekční prostředky nebo orosíte a přihnojíte pokojové či balkonové rostliny. Díky tomu zužitkujete postřikovač po celou sezonu. A když si vyberete kvalitní model a budete se o něj dobře starat, vydrží vám řadu let.
Malý, větší nebo největší?
Přitom je důležité vybrat správnou velikost postřikovače. Jelikož se hotové roztoky obvykle nedají dlouho skladovat, nevyužitý postřik ze zbytečně velkého postřikovače budete muset brzy zlikvidovat. Když si zase vezmete postřikovač příliš malý, zkomplikujete si práci opakovanou přípravou roztoku. Velikost proto vybírejte podle toho, jakou plochu s ním budete chtít pokrýt.
Nejmenší ruční postřikovače a rozprašovače má doma snad každý, kdo pěstuje alespoň pár pokojových či balkonových rostlin. Hodí se totiž na pravidelné rosení či aplikaci hnojiva na list. Využijete je ale i pro ošetření omezeného počtu rostlin na zahradě či ve skleníku. Mají objem maximálně 3 litry, jsou lehké, dobře se s nimi manipuluje a snadno se čistí.
Středně velké postřikovače (5 až 11 litrů) už disponují popruhy na rameno, jelikož manipulace s nimi je kvůli jejich objemu o něco náročnější. Jsou ideální pro běžně velkou zahradu či skleník. Na rozsáhlé zahrady, sady či vinohrady už s nimi ale nevystačíte.
Ty nejobjemnější postřikovače o 12 až 20 litrech se nazývají zádové, protože jsou opatřeny popruhy na záda, aby se při své váze daly snadno nosit. Vyrábějí se také v akumulátorové a motorové variantě pro ještě pohodlnější a rychlejší práci. Zádové postřikovače už mají na boku páku, kterou můžete průběžně tlakovat i při práci a nemusíte postřikovač sundávat ze zad. Ti, kterým zdravotní stav nedovolí nosit postřikovač na zádech, mohou využít postřikový vozík.
Zvláště pokud jste levák, pohlídejte si i to, jestli mohou postřikovač rovnocenně používat praváci i leváci. Jinými slovy, jestli je postřikovací hadice umístěna ve středu nádoby nebo je alespoň možné ji napojit z obou bočních stran a na které straně je páka pro tlakování nádoby.
Píst nebo membrána
Naprostá většina postřikovačů je tlakových, tedy založena na principu pístu, kterým natlakujete nádržku uvnitř. Tím nasajete roztok do vzdušníku, odkud ho pohodlně pomocí páčky rozstřikujete. U menších postřikovačů se tlakuje celá nádoba, ta by pak měla být vybavena upouštěcím ventilem.
Velké postřikovače už jsou většinou opatřeny menší nádržkou uvnitř, tedy pracovním tlakovacím prostorem. Díky němu nemusíte pracně tlakovat celou (třeba osmnáctilitrovou) nádobu, ale pouze 2l nádržku uvnitř. Můžete tak v průběhu práce hlavní nádobu otevřít a doplnit ji kapalinou, aniž by to ovlivnilo natlakování.
Pokud používáte hustější postřik nebo berete jinou vodu než tu z vodovodní sítě, pak se vám vyplatí membránový postřikovač. Kapalinu nasává a vytlačuje membrána, u níž nehrozí poškození drobnými zrnky písku a jinými nečistotami (tak jako u pístu).
Všímejte si i hodnot tlaku. Většinou je dostačující tlak 3 bary. Menší provozní tlak (u objemu nádoby od 5 litrů) nedoporučujeme, protože při použití větší trysky na větší množství kapaliny už nižší tlak nemusí dostačovat. Zádové postřikovače však mohou dosáhnout třeba i 30 barů (zvláště ty poháněné motorem); pak mají také větší dostřik. Elektrické postřikovače už často disponují i plynulou regulací tlaku, tedy možností tlak měnit.
Není tryska jako tryska
Výrobci myslí samozřejmě i na doplňky usnadňující práci. Tím nejběžnějším je teleskopická tyč, s níž se můžete pustit do postřikování vysokých korun, aniž byste museli balancovat na žebříku. Všímejte si také, jestli lze k postřikovači sehnat různé trysky.
Pro každý typ postřiku se totiž hodí jiná tryska. U herbicidů (proti plevelu) je navíc důležitý kryt trysky, který zabrání zasažení okolních rostlin, zvláště pak v řádcích záhonů nebo u chodníků. Běžně se také aplikují při nižším tlaku, aby se omezil úlet do okolí.
Pro insekticidy (proti hmyzu) a fungicidy (proti chorobám) je výhodná vířivá tryska vytvářející velice jemnou mlhu. Nárazová tryska, která rozstřikuje ve vějíři velké kapky, se zase uplatní u herbicidů a kapalných hnojiv. Nejodolnější jsou pak trysky z mosazi, ani u nich však nezanedbávejte údržbu, pokud chcete, aby vám vydržely.
Důležitou roli hraje taky fakt, jestli jde postřikovač lehce rozebrat a vyčistit. Pak je totiž více pravděpodobné, že v případě potřeby seženete i náhradní díly.
Aby byl postřik skutečně účinný a nenapáchal víc škod než užitku (vám i rostlinám), je zapotřebí dodržet pár základních pravidel. O tom si povíme víc zase příště.
