Kvíz pro kutily. Uspěli jste?

20. 12. 2021

Možná jste v našem kvízu věděli vše najisto, možná jste spíš tipovali. Které odpovědi jsou ty správné, si ověříte níže. Za mnohými z nich se skrývá pozoruhodný příběh.

 

1. Kde byla vynalezena ruční kotoučová pila?

a) v Československu

b) v Německu

c) v Americe


První kotoučová pila vznikla na jihu USA – a za úplně jiným účelem, než bychom čekali. Když vynálezce Edmond Michel před 100 lety pozoroval louiseanské dělníky, jak mačetami prosekávají pole s cukrovou třtinou, věděl, že potřebují rychlejší nástroj. Do 24 hodin se totiž třtina kazí. Co kdyby mačeta dokázala sekat sama? Zanedlouho takovou mechanickou mačetu sestrojil, ale nebyl spokojený. Čepel se musí otáčet.

Tak roku 1923 spatřila světlo světa první elektrická ruční okružní pila. Článku, který vynálezu věnovaly Neworleanské noviny, si všiml podnikatel Joseph W. Sullivan. Ucítil obchodní potenciál. Spojil se s Michelem, a tak založili firmu „The Michel Electric Handsaw Company“, která vyráběla a prodávala revoluční pilu „Skilsaw“. V tu chvíli jistě netušili, že firma bude ještě téměř za sto let (nově pod názvem SKIL) fungovat. Ani to, že Michel z ní odejde už po pouhých dvou letech, aby mohl v klidu vynalézat.

A proč se této pile u nás říká „maflík“? Slangový výraz vznikl podle tradičního středoevropského výrobce kotoučových pil – německé firmy Mafell.

 

2. Co vymyslel John Bondhus?

a) elektrickou vrtačku (1934)

b) imbus klíč s kuličkou (1964)

c) kleště Cobra (1984)


Roku 1934 představila první elektrické vrtačky společnost SKIL (ano, ta z předchozí otázky); o 50 let později zase přichází firma Knipex s novátorskými kleštěmi Cobra, jejichž jemné nastavení lze provádět pouhým stiskem tlačítka. Ani jedno z toho však nevymyslel John Bondhus.

Jeho život je příběhem „amerického Tomáše Bati“. Příběhem syna, který dalece překonal svého otce a vybudoval průmyslové impérium.

Zaměřil se na jediný produkt – imbus klíč s kulovým zakončením, díky kterému můžete utahovat i v jiných úhlech nasazení klíče v šestihranné drážce.

Nápad, který rozvíjel už jeho otec doma v garáži, John Bondhus dovedl k dokonalosti a nechal si ho patentovat.

Konkurenty předběhl i tím, že nářadí začal vyrábět ze speciální oceli Protanium, která je o 20 % pevnější v krutu než ostatní oceli. Už od roku 1964, kdy v americkém Monticellu rozjel výrobu, šel jasnou cestou: „Dělat jednu jedinou věc, ale líp než všichni ostatní.“ Díky tomu imbus klíče Bondhus dnes zná a používá celý svět. Od autoservisů přes armádu a zubní lékaře až po kytaristy.

 

3. Proč se úhlové brusce říká flexa?

a) Podle flexibilní hřídele prvních úhlových brusek.

b) Protože je to flexibilní nástroj – umí řezat i brousit.

c) Podle Franze Alexandra, majitele první továrny na výrobu úhlových brusek.


Rozmanité využití sice úhlová bruska má, ale název „flexa“ z něj nevzešel. Ani majitel továrny název brusce nedal – zmíněný Franz Alexandr totiž nikdy neexistoval.

Pro správnou odpověď musíme do roku 1922, kdy začali pánové Hermann Ackermann a Hermann Schmitt v Německu vyrábět ruční brusku MS 6 s ohebnou hřídelí, svůj vlastní vynález.

Právě tato flexibilní hřídel dala nářadí hovorový název „flexa“, který se nakonec stal součástí spisovné němčiny a zlidověl i u nás. Už na konci 20. let sice vyměnili pružnou hřídel za úhlový pohon (proto úhlová bruska), označení „flexa“ ovšem zůstalo. A vžilo se natolik, že se i celá firma nakonec přejmenovala na FLEX.

 

4. Z čeho byla vyrobena první patentovaná hmoždinka?

a) z konopí

b) z plechu

c) z nylonu


Inženýr a podnikatel John Joseph Rawlings měl v roce 1910 v Britském muzeu v Londýně vyřešit problém, se kterým si nikdo nevěděl rady – jak nenápadně připevnit elektrické kabely ke zdi?

Do té doby se kotvilo velmi invazivním způsobem. Musela se vysekat poměrně velká díra do zdi a ta se pak vyplnila dřevem, ke kterému se předmět připevnil.

Rawlings ale přišel s elegantním řešením: vyvrtat malou díru, která se vyplní tzv. hmoždinkou („Rawlplug“) z konopných vláken

Ta se po zavrtání šroubu rozepře mezi jím a stěnami otvoru. Řešení bylo nejen rychlejší, jednodušší a na pohled hezčí, ale dokonce i pevnější. „Rawlplug“ představovala hotovou revoluci v kotvení, takže se rychle stala úspěšnou. Patent na ni Rawlings získal roku 1913.

 

5. Zahradní kolečko vymysleli Číňané před 2000 lety, aby s ním převáželi…

a) rýži

b) zbraně

c) zraněné lidi


Zahradní kolečko jako plachetnice? Zní to jako nesmysl, ale přesně to zkoušeli čínští vojáci před 2000 lety. Ti vymysleli kolečko, aby jim převáželo zbraně. Jenže bylo velké a těžké (kolo mělo prý v průměru až metr), špatně se s ním manipulovalo, tak mu přidali plachty...

Jak jistě tušíte, neujalo se to. Kolečko samotné ale zůstalo – jen menší a lehčí. K nám se dostalo snad začátkem středověku a používá se dodnes.

Nicméně až budete tvrdit, že máte kolečko "Made in China", budete mít větší pravdu, než si myslíte.

 

6. Který z uvedených produktů se nikdy nevyráběl v Česku?

a) olej Mogul

b) lepidlo Mamut 

c) mazivo WD-40            


Mogul v českém prostředí tak zdomácněl, že už ho dnes vnímáme jako synonymum pro olej do auta. Řidiči ho ostatně používají skoro sto let. Jedná se o tradiční produkt pardubické rafinerie Paramo (PArdubická RAfinerie Minerálních Olejů) a tradičně se vyrábí o něco dál po proudu Labe – v mísírně v Kolíně. (Plánuje se však přesun výroby do Polska.)

Firma Den Braven vznikla v Holandsku v roce 1974. Nenechte se ale zmást – česká divize firmy se postupně osamostatnila, a nakonec se stala ryze českým podnikem. Lepidlo Mamut se tak vyrábí v jejím velmi moderním výrobním areálu, který vybudovala v Přerově.

Správnou odpovědí je proto univerzální mazivo WD-40, které nachází využití nejen v dílně, ale doslova v každodenním životě.

Pro NASA ho vyvinul chemik Norm Larsen na konci 50. let 20. století v americkém San Diegu.

Tak dlouho se snažil vyřešit problém vodoodpudivosti, až po 40 pokusech přišel na správné řešení. Mazivo WD-40 bylo na světě – a počet pokusů se promítl i do jeho názvu.

Složení maziva je dodnes přísně střeženým výrobním tajemstvím.

 

7. Která z uvedených svařovacích metod je nejstarší?

a) svařování MIG/MAG

b) svařování obalenou elektrodou (MMA)

c) svařování TIG/WIG


Když roku 1904 Oscar Kjellberg hledal způsob, jak zlepšit kvalitu svaru, přišel na metodu svařování obalenou elektrodou.

Obal elektrody chrání svar před účinky okolní atmosféry. Tavidlo sloužící jako obal se během tavení odpařuje a vytváří plyn, kterým je roztavený kov oddělený od vzduchu. Kov pak nekřehne při ochlazování.

Téhož roku Kjellberg založil švédskou společnost Elektriska Svetsnings-Aktiebolaget (zkráceně ESAB), která dodnes vyrábí svařovací techniku.

Přemýšleli jste někdy nad tím, co znamená „OK“ často uváděné u elektrod? Jsou to právě iniciály vynálezce obalené elektrody.

Ostatní uvedené svařovací metody jsou mladší.

Metodu TIG/WIG vynalezl Američan Russell Meredith v letech 1939-1941.

Roku 1950 pak ve společnosti ESAB vyvinuli metodu MIG/MAG – tedy svařování v atmosféře aktivního (MAG) či inertního (MIG) plynu.

 

8. Kdo a kdy získal patent na stavitelný klíč, často zvaný francouzák?

a) Švéd Johan Petter Johansson (1892)

b) Švýcar Georges de Mestral (1948)

c) Francouz Eugène Ducretet (1897)


Nastavitelný klíč si nechal patentovat v letech 1891-1892 švédský vynálezce Johan Petter Johansson. Byť je vynález tohoto klíče připisován i starším britským inženýrům Clyburnovi a Buddingovi, díky patentu vylepšené verze je za „otce francouzáku“ považován právě Johansson.

Má to ale háček: v našem prostředí sice stavitelnému klíči běžně říkáme francouzák, ale ve skutečnosti by přesnějším označením bylo „švédský klíč“ (jak je běžné ve světě). Ten skutečný „francouzský klíč“ totiž vypadá jinak – má mohutné dlouhé čelisti kolmé k rukojeti a tvarem připomíná spíš kladivo.

Johansson také vymyslel dobře známé instalatérské kleště zvané hasák (1888). Vůbec byl technicky velmi plodný – během života získal víc jak 100 patentů. Už v 90. letech 19. století se domluvil se slavnou švédskou firmou Bahco, že se budou klíče prodávat pod jejich značkou.

A kdo byli zbylí pánové? Zatímco George de Mestrala (1907-1990) procházka se psem po Alpách inspirovala k vynálezu suchého zipu, Eugène Ducretet (1844-1915) už roku 1897 dělal v Paříži první pokusy s bezdrátovým přenosem. Taky pouhý měsíc po objevení rentgenových paprsků vymyslel rentgenový přístroj.

 

9. Čemu se říká vidiák?

a) vrtací korunce

b) stupňovitému vrtáku

c) vrtáku s karbidovými destičkami


Slinutý karbid wolframu původně vynalezla společnost Osram, ale neměla podmínky pro jeho průmyslovou výrobu, proto prodala licenci německé firmě Krupp. Ta roku 1926 uvádí tento karbid na trh pod značkou WIDIA.

Název je odvozený z německých slov „WIe DIAmant“, tedy „jako diamant“. Ačkoli slinutý karbid svými vlastnostmi plně nedosahuje úrovně diamantu, je velmi odolný vůči opotřebení a vydrží vyšší teploty než běžná nástrojová ocel, takže umožňuje rychlejší obrábění. A zvládá vrtat do tvrdé oceli nebo betonu.

Slovo WIDIA se pak ujalo v dalších jazycích včetně češtiny. U nás si pod pojmem „vidiák“ představíme hlavně vrták s destičkami ze slinutého karbidu, který se používá pro vrtání do zdiva. Pro karbidové destičky či jinak „SK plátky“ (SK jako slinutý karbid) se používá i výraz „tvrdokov“.

 

10. Který renomovaný výrobce nářadí vyráběl jako první na světě nůžky s plastovými rukojeťmi?

a) Knipex

b) Fiskars 

c) Irwin


Společnost Fiskars se ráda chlubí tím, že je nejstarší stále fungující finskou firmou – byla založena už roku 1649. Za tak dlouhou dobu se dá stihnout ledacos. I stát se prvním výrobcem mikrovlnných trub v Evropě.

Byť dnes známe Fiskars jako značku kvalitních seker, nůžek a zahradního i kuchyňského nářadí, vyráběla toho podstatně víc. Primárně tedy věci ze železa (hřebíky, motyky, dráty), protože společnost byla původně zřízena jako železářská huť.

(Je paradoxem, že Fiskars, jakožto hrdou finskou firmu, založil Nizozemec – obchodník Peter Thorwöste.)

Ve Fiskars se ale vyráběly také příbory, pružiny a parní stroje (vše jako první ve Finsku), pluhy, lokomotivy, motory, svícny, zkrátka co se zrovna vyplatilo.

Čím se však proslavili nejvíc: jako první na světě začali roku 1967 vyrábět nůžky s plastovými rukojeťmi. Proč mají dodnes zrovna oranžovou barvu? Za vše může šetrný technik, který při výrobě prototypu chtěl spotřebovat zbytek oranžové barvy ve stroji. A chytlo se to.

 

Předchozí článek